A je to zase tady. Je načase, abychom se začali opět každé ráno třepat zimou, chodili domů za tmy, která se dere na oblohu s každým dnem dřív a dřív, a vzpomínali na to, jak jsme si krásně užili léto a nadávali, že teď se musíme zase vzpamatovat a probrat zpátky do reality.

Já osobně (a myslím, že nejsem jediná) s podzimem bojuji odjakživa. Ne že bych snad proti němu samotnému něco měla, ale je pro mě vždy takovou studenou sprchou. Ať už léto strávíte v pracovním vytížení nebo ne, přijde mi, že i tak se to všechno dělá nějak jednodušeji, když je teplo a dny jsou dlouhé. Jako by bylo na všechno víc času.

A pak když přijde podzim, který je v nás už od školních let naprogramovaný jako čas práce, učení a kruté reality, může být pro hodně z nás těžké ráno vstát a těšit se z toho, jak strávíme náš den.

Za ta léta už jsem pár takových podzimních depek zažila, ale zároveň se mi podařilo přijít na to, jak si je trochu ulehčit a brzo se z nich oklepat.

A co víc, naučila jsem se podzim mít i ráda. Když ho vezmete takový, jaký je, uvidíte, že je to vlastně krásné období a má v sobě mnoho kouzla.

A abych vám to všechno trošku přiblížila a možná vám i pomohla vstávat v tomto období s alespoň nepatrným úsměvem, mám tu pro vás několik důvodů, proč se z podzimu radovat a pár tipů, jak si ho užít.

Matka příroda

Jak se začíná ochlazovat, snažíme se venku trávit času stále méně a méně, až se nakonec z procházek přírodou stane jen matná vzpomínka. Ale musí to tak být?

Mnoho lidí vám řekne, že čerstvý vzduch je zázračný lék na špatnou náladu. Když si na podzim připadáme, že nám na hlavu padá celý svět, tou nejlepší volbou je nazout boty, zabalit se do teplého svetru a vyrazit ven. A ať jdete na procházku do lesa nebo se procházíte městem, obojí má něco do sebe. Zkuste chvíli zapomenout na svoje starosti a nechat se vést za nosem. A ještě k tomu se občas podívat i kolem sebe. Opravdu podívat. Ne jen, když zkoumáte, jestli vás na cestě nesrazí auto.

Pak možná i objevíte krásu věcí, kolem kterých chodíte každý den, ale nikdy si jich ani pořádně nevšimli. Podzim dokáže být opravdu krásný a byla by škoda zůstat zavření vevnitř a nedopřát mu žádnou podívanou.

Zachumlat se do deky

Pokud už jste se prošli a nasáli vůni podzimu, rozhodně máte právo na to se pořádně zahřát. A takové podzimní odpoledne má přece jen něco do sebe.

Konečně už není takové vedro, takže se nebudete cítit vůbec špatně, když si uděláte hrnek horké čokolády nebo teplého čaje, oblečete huňaté ponožky a zalezete pod deku. Nejlépe s dobrou knížkou nebo nějakým výborným filmem. (Pokud byste rádi věděli, které knížky či filmy jsem si za poslední dobu oblíbila já, rozhodně mi to dejte vědět v komentářích, ráda se podělím o svá doporučení.)

Takové večery jsou upřímně jedny z mých nejoblíbenějších. Ráda takhle sedím hodiny, nasávám atmosféru a nechám se unášet dobrým příběhem. A nebo prostě jen tak sedím, popíjím čaj a v pozadí poslouchám některé z mých nejoblíbenějších desek. Taky skvělá zábava. Nemusíme přece pořád něco dělat.

Přátelé nezklamou

Zcela upřímně, tento lék je asi můj nejzaručenější. Hlavně pokud v sobě máte alespoň kousek extroverta.

Znáte to, sedíte doma, unavení životem, nic vás nezajímá, ani ta knížka už vás nebaví, ale vylézt někam na veřejnost, to vám taky přijde jako děsný nápad. Ozve se telefon a někdo vás zve, ať si s nimi zajdete dát skleničku. Nejraději byste zprávu ignorovali, ale jelikož by to už tento týden bylo po třetí, zatnete zuby a vydáte se. Přesvědčení, že budete nabručení a že si to vlastně vůbec neužijete.

Tohle se mi stává častěji, než bych chtěla přiznat. Ale kouzlo těchto dnů je v tom, že ať jsem sebevíce nabroušená a rozhodnutá, že tak zůstanu i po zbytek večera, jakmile mi přátelé začnou vykládat svoje historky, začneme společně popíjet víno a rozebírat naše oblíbené seriály, jsem na sebe až naštvaná za to, jak moc se vlastně bavím.

Přátelé často umí krásně zvednout náladu, i když se o to ani neprosíte. Zkuste jim tedy zavolat a sejít se. I kdyby třeba jen na hodinku. Uvidíte, že vás vytáhnou z monotónnosti vašich dnů a skvěle se pobavíte.

Strašidelná sezóna

Tohle možná nebude úplně pro všechny, ale i tak bych se ráda podělila o svou nejoblíbenější část podzimu – Halloween.

Je to něco, na co můžu každý rok těšit a to mi ten návrat do stereotypu náramně ulehčuje. Jakmile ucítím první závan studeného větru, už vytahuju notýsek a vymýšlím nápady na strašidelné kostýmy a halloweenské párty.

Někteří jej neradi slaví, jelikož to není český svátek. Já ale ráda využiju jakoukoli příležitost se pořádně pobavit a předělat se na jeden den v někoho úplně nového. Vyrábění masek je jednou z mých nejoblíbenějších činností a dokáže mě to rozptýlit od stresu na pořádně dlouho. Tak proč to letos taky nezkusit? Určitě se někde kolem vás bude nějaká taková strašidelná sešlost konat. Je to krásná příležitost se trochu odreagovat. A něco, na co se těšit.

A vymyslet masku není vůbec nic složitého. Na internetu je dnes spousta návodů a nápadů. Ale klasická čarodějnice či upír to vždycky jistí. Ač já se teda většinou vyřádím o dost víc, ale není to pro každého.

Na papíře vše vypadá líp

A nakonec bych vám chtěla poradit malý trik, jak si trochu ulevit od stresu.

Každý máme touhle dobou spoustu povinností a věcí, na které musíme myslet a ač si to možná ani neuvědomujeme, můžou nás hodně tížit. Mně se vždycky nejlépe osvědčilo si to všechno hezky sepsat pod sebe a uspořádat.

Zkuste vzít papír a tužku a vzpomenout si na všechny věci, které vás momentálně nenechají spát. A seřaďte si je hezky pro sebe. Co z toho je úplná prkotina? Na co se můžu vykašlat? Co bych si měl naopak hned teď napsat do upomínek? Tohle mě čeká až za měsíc, to teď nemusím řešit. A s tímhle vlastně vůbec nic neudělám, tak proč se trápit. Zkuste si takhle ke každému napsat, co s tím vlastně vy můžete udělat.

Jakmile se všechny ty věci objeví černé na bílém, většinou zjistíte, že to vlastně není taková hrůza.

A to jsou všechny moje léky na podzim. Snad vám aspoň jeden přijde vhod. Minimálně mně určitě pomáhají.

Mějte se krásně,

May

Situace u nás i v okolí je momentálně poměrně vážná, ze zpráv na nás vyskakují děsivé čísla a prognózy, svět se nám mění před očima a někteří šílíme, jelikož jsme po týdny nevytáhli paty z domu. Samozřejmě bychom neměli toto dění podceňovat, ani nijak zlehčovat. Ale zároveň jsem názoru, že právě teď je stejně tak potřeba se trochu uvolnit, přestat stresovat a pokusit se z toho všeobecného „domácího vězení“ vyždímat co nejvíce.

Všechny vás tedy prosím, dávejte na sebe pozor, zůstaňte doma, ale nepanikařte. Možná vám k tomu pomůže několik z rad, které jsem dala dohromady a kterými si můžete váš pobyt doma o něco zpříjemnit.

1. Hýbejte se

Pohyb je skvělá věc a dokáže člověku náramně vyčistit hlavu. Když teď pracujeme nebo se učíme z domu, často je naším největším pohybem cesta do ledničky a zpátky. A já se pak hrozně divím, proč mě pořád tak bolí záda, když furt sedím shrbená u stolu nebo na gauči.

Je proto fajn se občas trochu protáhnout. Neříkám, že se musíte potit a cvičit do vyčerpání, i když pokud chcete, jen do toho. Já osobně mám třeba ke sportu velmi daleko, ale taková rychlá jóga, trochu protažení nebo procházka (samozřejmě s rouškou) je vždycky dobrý nápad.

Dnes na YouTube najdete spoustu videí, které vám přesně řeknou, co máte dělat, ať už hledáte nějaký způsob jak si zpevnit břišáky nebo se snažíte naučit pozdrav slunci.

Já osobně jsem si teď dala takovou výzvu, a to naučit se udělat šňůru, o které jsem vždycky snila. Takže to klidně můžete zkusit se mnou.

2. Vypněte zprávy

Informovat se je skvělá věc a rozhodně bychom měli sledovat, co se v našem státě děje a co můžeme do budoucna čekat. Ale všeho příliš škodí. Rychlé kontrolování dění se může rychle zvrhnout v nekonečnou spirálu článků a zpráv, které vám ani nemusí být vůbec prospěšné. Já osobně se přistihuji, že čím více toho čtu, tím více je mi na nic. S každým článkem je nálada více a více depresivní a nakonec si připadáte, jak kdyby měl nastat konec světa.

Média chtějí, abychom na ně spoléhali, jejich účel je ovládat veřejné mínění a stávají se tak jedním z nejmocnějších prostředků této doby. A čím více emocí se jim ve vás podaří vyvolat, tím úspěšnější jsou. Mezi tyto emoce patří také strach, panika a úzkost, které jsou nyní zasazené v každém z nás, když každou hodinu netrpělivě kontrolujeme zprávy. Neříkám, že je to dobře či špatně, jen je třeba na to občas pamatovat.

Prosím vás tedy, když budete projíždět všechny děsivé titulky na internetu nebo poslouchat reportáže v televizi, myslete na to a zkuste se neděsit nad každou informací, kterou uslyšíte.

Avšak zůstaňte informováni, jelikož hrozba je opravdu reálná a je třeba na sebe i své okolí dávat pozor. Mně osobně pomáhá si ve dne vyhradit určitý čas, kdy se mrknu, co se od včerejška všechno odehrálo a co se změnilo a to mi na celý den bohatě vystačí. Většinou to dělám tak 15 minut ráno po tom, co se vzbudím.

Rozhodně nedoporučuji číst si zprávy před spaním, akorát vám to naruší klidný spánek.

3. Učte se a zlepšujte se

Čas je teď to, co nám na naše koníčky určitě nechybí. Chtěli jste se naučit péct? Máte čas! Ten blog nebo kanál na YouTubu, co jste chtěli založit? (jako v tom teď bloudím já) Jen do toho. Čtení, učení se dovedností, psaní, kreslení, jazyky… Cokoliv, co jste si slíbili, že někdy uděláte, můžete udělat právě teď, pokud chcete.

Samozřejmě vás do toho nikdo nenutí a nemusíte tuto dobu nutně využít produktivně a nemusíte se cítit špatně, pokud neuděláte vůbec nic, protože i úplné nic je někdy vlastně produktivní, pokud si potřebujeme odpočinout. Ale pokud vás to k něčemu táhne a zajímá vás, co by z toho mohlo být, proč to nezkusit.

Takže zkuste popadnout tu knížku, která tam leží už měsíce, vezměte do ruky tu kytaru, otevřete ten online kurz, který vás zajímá, plácněte na papír ten nápad na skvělý příběh, který nosíte v hlavě a začněte něco tvořit. Klidně jen tak pro sebe.

4. Věnujte se svým nejbližším

Pokud jste zavření v domě s vaší rodinou, možná by bylo fajn si udělat večer deskových her, kouknout společně na film a nebo si dát prostě sklenku vína a povídat si až do noci. Často na ně při rušných životech zapomínáme a teď máme příležitost s nimi strávit spoustu času.

A pokud už začínáte mít z těch stále stejných lidí ponorku nebo máte tu smůlu a jste v karanténě sami, zvedněte telefon a zavolejte někomu. Udělejte skupinový hovor se svými kamarády nebo zavolejte babičce. Cokoliv, co vás udrží v nějakém lidském kontaktu. Oni to určitě taky ocení.

5. Zdřímněte si, relaxujte a starejte se o sebe

Možná prostě nechcete být v tomto čase produktivní a možná prostě ani nevíte, co byste tak chtěli dělat. Ale to vůbec nevadí. Pokud cítíte, že se vám do ničeho nechce a nemáte na nic energii, možná je načase, abyste si odpočinuli.

Společnost nás učí, že musíme pořád něco dělat, pořád se zlepšovat a neustále být zaneprázdnění. Ale zboří se svět, když si jednou pospíte do jedenácti nebo když jediná věc, kterou za den uděláte, je to, že kouknete na dvě série seriálu? Ne.

A proto zkuste relaxovat, vypnout. Zkuste jeden den nedělat vůbec nic a hlavně se za to necítit provinile. A pokud zjistíte, že načerpáte energii, můžete se do něčeho pustit. Pokud ne, dejte tomu ještě jeden den. Starejte se o sebe a dopřejte si to, co potřebujete.

A to je vše, co mám k tomuto tématu na srdci. Snad se tedy všichni nezblázníme.

Mějte se krásně,

May

Při psaní tohoto prvního příspěvku si připadám jako prvák na adaptačním kurzu. Stydím se a nemám tušení, co bych o sobě měla říct, jako když nám učitelé sdělí, ať se v rychlosti představíme skupině, se kterou nás čeká dlouhá budoucnost. Mám předstírat, že jsem cool a tajemná? Mám na sebe prásknout všechno, abych vypadala jako extrovert a týmový hráč? Nebo mám tiše sledovat ostatní a říct něco obecného, abych zapadla do davu?

Většinou to končí nějakou rychlou větou, kterou pak několik dní proklínáte, jelikož jste tak zpanikařili, že jste řekli něco, co vlastně ani není pravda. Nebo to jsou jenom mé zkušenosti?

„Já jsem Adél a ráda hraju na kytaru,“ tak jsem se jednou představila a pak mě pár týdnů honila nadšená vize učitelky, která se mnou a dalšími spolužáky chtěla pořádat koncert, ač jsem uměla zahrát jen tři akordy.

Ráda bych se tady obešla bez podobných nepříjemností a od začátku mluvila upřímně, bez paniky a od srdce. Přece jen je to jednodušší, když to můžete několikrát přepsat a nikdo to z vás netahá násilím.

Dovolte mi tedy se představit. Jsem Adél a opravdu ráda hraju na kytaru. Ale to vás nemusí vůbec zajímat, protože tu hrůzu nikdy neuslyšíte. Co vás asi může zajímat více je to, co jsem zač a proč jsem se tady vlastně rozhodla vykecávat.

Mám ráda svět internetu, ráda pozoruji blogerky a jiné tvůrčí osobnosti, ráda se učím nové věci a zjišťuji informace, a taky je ráda předávám ostatním. Víceméně jsem takové chodící rádio, které pořád povídá o tom či onom a hází fakty jeden za druhým, aniž by mi bylo blbé, že už jsem tu historku nebo tu zajímavost někomu sdělila třeba pětkrát.

Asi jste tedy uhádli, že jsem tohle malé místečko vytvořila za tím účelem, abych mohla najít někoho, koho moje vykládání a (ne vždy dobré) rady budou zajímat. Neočekávám nějaké zástupy fanoušků (i když, kdo by o tom nesnil), ale tak či onak budu mít alespoň prostor někam všechny ty myšlenky posbírat a dát do jedné kupy.

Budu ráda, když se vrátíte, když si občas přečtete něco, co mám zrovna na srdci, nebo když se podíváte na nějaké mé budoucí hrozivé pokusy stát se fashion ikonou.

Mějte se krásně,

May